Na gymnáziu jsme měli jednoho profesora, který považoval za samozřejmé, že sledujeme zprávy, a občas se při zkoušení na něco z aktuální situace zeptal. Průšvih byl, když člověk nevěděl. Na gymnáziu jsem zprávy sledoval, nejen kvůli tomuto profesorovi, ale tak nějak mi to přišlo samozřejmé.
Od října studuji na vysoké škole, bydlím na koleji a zprávy jsem od té doby neviděl. Doma kolem sebe sice pořád slyším, jaká že jsou to ti politici to chamraď, jak mají vysoké platy a kdoví co ještě. Tak ať mají, mě je to jedno. Co je komu po tom, kdo kolik bere? Proč to všichni tak sledují, proč každému vadí, že politici chtějí půlmilionové platy? Nechci je obhajovat, nikdo tam nemá čisté svědomía všichni jsou v něčem namočení, ale kdybych měl být ve veřejné funkci, každý v celém státě na mě nadával, média by mi lezla do soukromí a každý by na mě plival a házel špínu, za menší prachy bych to asi taky nedělal.
Nicméně posledního půl roku jsem zprávy neviděl. Není to tím, že bych na koleji neměl přístup k televizi, mám TV kartu. Ale stejně nemám důvod zprávy sledovat. Jsem o 200% spokojenější, nevím sice, co se v politice nyní děje, kdo je ministrem toho či onoho, ale nenadávám, neštve mě, co je v tomhle státě za bordel. Rozčiluji se nad problémy, které se mě bezprostředně týkají. Ve škole teď řešíme zcela jiné problémy než na gymnáziu, kdy jsme v nudných hodinách místo zapisování do sešitu diskutovali mezi sebou o politice a vztekali se nad tou špínou.
Zkuste to také, přestat se dívat na zprávy. To, že člověk by měl vědět, co se v politice děje, je iluze. Já se bez tohoto vědomí docela dobře obejdu a navíc se nemusím rozčilovat a být naštvaný, že se zase někde rozkradlo kolik miliard.